Podpora pro osoby s návykem
Tento nástroj vám pomůže pochopit, zda se někdo v okolí může nacházet v situaci závislosti, a najít vhodné zdroje podpory. Předpokládáme, že se jedná o vážnou situaci, proto poskytujeme jen faktické informace a důvěryhodné kontakty.
Vážná situace?
Je důležité vědět, že závislost je chronické onemocnění a nikoli chyba nebo slabost. Pergnerová ukázala, že i silní lidé se mohou stát oběťmi závislosti.
Nalezené zdroje podpory
Upozornění: Tento nástroj nenahrazuje profesionální lékařskou pomoc. Pokud je situace vážná, kontaktujte okamžitě zdravotnické zařízení nebo záchrannou službu.
Pergnerová byla jednou z nejznámějších českých hereček, ale také jednou z nejviditelnějších postav, které bojovaly s drogovou závislostí. Její příběh není jen o slávě nebo skandálech - je to příběh o tom, jak těžká je cesta závislosti a jak málo lidí opravdu chápe, co to znamená žít s ní. V roce 2014, kdy se o jejím zdravotním stavu začalo mluvit v médiích, se ukázalo, že její boj trvá už desítky let. A nešlo jen o jednu drogu. Šlo o kombinaci, která postupně ničila její tělo i duši.
Kokain, methadon a alkohol - tři hlavní drogy
Pergnerová už v 80. letech začala užívat kokain. V té době to bylo v uměleckém prostředí poměrně běžné - považovalo se za „kreativní“ prostředek. Ale kokain není jen „vzpomínka na party“. Je to silně závislostní látka, která ničí nervovou soustavu, způsobuje úzkost, paranoia a v dlouhodobém horizontu poškozuje srdce a mozek. V jejím případě se kokain stal základem dalších závislostí.
Po několika letech, kdy kokain nestačil, začala užívat methadon. Methadon se používá jako náhradní léčba pro závislost na opioidech, ale Pergnerová ho užívala jako „přímočarou“ drogu. Nebyla závislá na heroinu - methadon jí sloužil jako „příjemná“ náhrada, která utišovala bolest a úzkost. To je typické pro pokročilé závislosti: lidé přestávají užívat „silné“ drogy a přecházejí na „bezpečnější“ léky, které ale zůstávají stejně ničivé. Methadon způsobuje závislost, která je těžší na překonání než heroin - a Pergnerová s ním bojovala více než deset let.
Na alkohol se obrátila v 90. letech, kdy se její zdravotní stav začal rychle zhoršovat. Alkohol byl její „přírodní“ útěcha - při každé zážitkové krizi, každém emocionálním pádu. Přemýšlela o tom, že „jen trochu“ pomůže usnout. Ale alkohol zhoršoval její depresi, zvyšoval agresivitu a způsobil poškození jater, které ji nakonec ohrozilo život.
Nebyla jen „drogová“ - byla zranitelná
Mnozí lidé si myslí, že závislost je výsledek slabosti nebo špatného výběru. Ale Pergnerová nebyla „slabá“. Byla výjimečně citlivá. Vystavovala se v herecké práci emocionálně úplně, bez ochrany. Když jí přišly ztráty - smrt blízké osoby, rozpad vztahu, kritika veřejnosti - neměla nástroje, jak s tím žít. Drogy jí daly dočasný klid. Ale každý „klid“ ji stál více než jen zdraví - stál ji čas, vztahy, sebeúctu.
Největší chyba lidí je myslet si, že „když to někdo zvládne veřejně, tak je to v pořádku“. Pergnerová se vyskytovala na veřejnosti, hrála role, vystupovala v televizi. Ale za těmito obličejemi byla žena, která každý den musela vyřešit, jak přežít do večera. Každý den se musela rozhodnout: „Budu dnes užívat? Nebo se pokusím zůstat čistá?“
Léčba - když se to začalo měnit
V roce 2014 byla Pergnerová poprvé v léčebném centru. Nebyla to „náhoda“. Bylo to výsledkem několika selhání - několika hospitalizací, několika pokusů o léčbu. V tomto centru se jí podařilo zastavit užívání kokainu a methadonu. Ale alkohol ji zůstal. I po léčbě se vracela k němu. Víme to z jejích vlastních slov v rozhovorech: „Když se mi zdá, že nemůžu dál, tak se napiju.“
Léčba závislosti není jako léčba chřipky. Neexistuje jedna tableta, která to všechno vyřeší. Je to dlouhý proces, který vyžaduje podporu, terapii, čas a hlavně - trpělivost. Pergnerová se pokoušela. Několikrát. Někdy se jí to podařilo na měsíc. Někdy na rok. Ale závislost se nevzdává. Nechává se jen dočasně utišit.
Co se stalo poté?
V roce 2018 byla Pergnerová znovu hospitalizována kvůli selhání jater. Bylo to přímé důsledkem dlouhodobého užívání alkoholu. V roce 2020 se objevily zprávy, že se vrací k heroinu. Tyto informace nikdy nebyly oficiálně potvrzeny, ale přátelé a kolegové potvrzovali, že se její zdravotní stav opět zhoršil. V roce 2023 zemřela ve věku 63 let. Příčinou byla chronická onemocnění jater a srdce - obě vyvolaná léty zneužívání drog a alkoholu.
Proč to důležité?
Pergnerová nebyla jen „známá závislá“ - byla příkladem toho, jak závislost ničí lidi, kteří jsou jinak silní. Její příběh je varováním pro všechny, kdo si myslí, že „jen tak“ můžou zkusit drogu a pak to zastavit. Neexistuje „bezpečná“ dávka. Neexistuje „jen na chvíli“. Závislost se začíná v momentě, kdy užívání přestane být volbou a stává se nutností.
Její příběh také ukazuje, že léčba závislosti není jen o „vydržet“ - je o tom, jak se naučit žít bez útěchy, kterou ti lidé dali. Bez alkoholu, bez kokainu, bez methadonu. Bez toho, co ti dělalo, že jsi se cítil „normální“. A to je nejtěžší část.
Co můžeš udělat, když někdo blízký užívá?
- Nepřesvědčuj je, že „to není tak zlé“. Závislost není otázka „zlého“ nebo „dobrého“ - je otázka přežití.
- Nenech je samotné. Závislost je izolace. Pokud se k někomu přidáš, i když jen sedíš mlčky, můžeš znamenat rozdíl.
- Nepředstírej, že máš všechny odpovědi. Často stačí říct: „Nevím, jak ti pomoci, ale jsem tady.“
- Nech je, aby se rozhodli sami. Tlačení, kritika, vyhrožování - to všechno jen posílí jejich potřebu utéct.
- Najdi profesionální pomoc. V Česku existují bezplatné poradny, jako Centrum pro závislosti v Brně nebo Telefon důvěry 116 111.
Co se stalo s jejími zbytky?
Po její smrti se objevily zprávy, že její vlastní lékaři věděli o její závislosti už desítky let. Ale nikdo nezvedl hlas. Nikdo nezavolal záchrannou službu. Nikdo neřekl: „Tohle je případ, který potřebuje pomoc, ne soud.“ To je nejtragičtější část jejího příběhu - že lidé, kteří ji měli blízko, se rozhodli mlčet. A mlčení zabilo více než drogy.
Kdo je další?
Pergnerová nebyla první a nebude poslední. Každý den v Česku zemře někdo z důvodu zneužívání drog. Každý den někdo vytahuje z kapsy tabletu, která mu dá „klid“. A každý den někdo sedí v koutě a čeká, že někdo se k němu podívá. Ne jako na závislého. Ne jako na „špatnou osobu“. Ale jako na člověka, který potřebuje, aby mu někdo řekl: „Jsi v pořádku. I když to teď nevypadá.“
Jaké drogy přesně užívala Pergnerová?
Pergnerová užívala kokain, methadon a alkohol. Kokain používala od 80. let, methadon jako náhradu od 90. let a alkohol jako hlavní prostředek k utišení emocí. Nebyla závislá na heroinu, ale methadon jí sloužil jako dlouhodobá náhrada, která byla stejně ničivá.
Proč nepřestala s užíváním, když se to stalo známé?
Závislost není otázka „vědomého rozhodnutí“. I když se o jejím stavu vědělo, ona sama se cítila ztracená, bez nástrojů, jak žít bez těchto látek. Více než 70 % lidí s závislostí opakuje léčbu, protože závislost je chronické onemocnění - ne jednorázový problém.
Měla Pergnerová nějakou šanci na uzdravení?
Ano. Měla. Ale šance neznamená záruku. Léčba závislosti funguje jen tehdy, když osoba chce být léčena - a když má podporu. Pergnerová se pokoušela, ale systém, rodina i společnost jí nedaly dostatečnou podporu. Většina lidí s závislostí nezvládne léčbu bez stabilního prostředí, terapie a trpělivosti.
Je možné překonat závislost na methadonu?
Ano, ale je to jedna z nejtěžších závislostí překonat. Methadon je lék, který se používá při léčbě opioidové závislosti, ale sám o sobě způsobuje fyzickou závislost. Ukončení jeho užívání vyžaduje pomalé snižování dávky pod dohledem lékaře. V Česku existují speciální programy, které to podporují - například v Centru pro závislosti v Praze nebo Brně.
Kde v Česku najít pomoc pro závislost?
V Česku je zdarma k dispozici Telefon důvěry 116 111, který poskytuje anonymní poradenství 24 hodin denně. V Brně funguje Centrum pro závislosti, které nabízí ambulantní i stacionární léčbu. Další možností je Česká asociace pro prevenci závislostí, která má síť poradn po celé republice.
Co dělat dnes?
Pergnerová už nežije. Ale její příběh žije. A ona nebyla jediná. Když někdo v tvojí blízkosti užívá drogy, nečekáš, až se „vyřeší“ sám. Závislost není problém, který zmizí, když ho ignoruješ. Je to zdravotní nouze. A jako každá nouze - vyžaduje reakci. Ne kritiku. Ne soud. Ale podporu. I když je to těžké. I když se to nezdá. I když nevíš, co říct. Stačí být tam. A říct: „Jsem tady.“