Test na hazardovou závislost
Zjistěte, zda máte problém s hazardem
Tento nástroj pomáhá identifikovat příznaky hazardové závislosti. Odpovězte na následující otázky. Vaše odpovědi budou anonymní.
Stále častěji se lidé dostávají do pasti online hazardu. Nejde jen o to, že si někdo zahraje na ruletu nebo sportovní sázky. Když to začne ovládat život, už to není zábava - je to závislost. A ta se projevuje způsoby, které mnozí přehlížejí jako „jen fáze“ nebo „přílišnou vášeň“.
Neustálá potřeba hrát
Jedním z nejčasnějších příznaků je potřeba hrát častěji a s většími částkami. Člověk, který dříve sázel 50 korun na zápas, začne sázet 500, pak 2 000. A když prohraje, musí to okamžitě vyrovnat. Nejde o to, aby vyhrál - jde o to, aby přestal cítit ten prázdný, napjatý pocit, který ho předešlá prohra zanechala. Tento cyklus se opakuje. Někteří lidé hráli 10 minut denně. Teď sedí před obrazovkou 4 hodiny. Bez přestávky. Bez přemýšlení.Skrytí skutečnosti
Kdo má problém s gamblerstvím, začne klamat. Nejen ostatní - ale i sebe sama. „Dnes jsem jen zkusil,“ říká. „Zítra to přestanu.“ Ale zítra přijde a sázka je tam znovu. Příbuzní se ptají: „Kde jsi měl ty peníze?“ Odpověď je: „Na něco jiného.“ Nebo: „Neznamená to nic, je to jen výdaj na zábavu.“ Člověk začíná mazat historii prohlížeče, mazat SMS, schovávat účty. Přímo v rodině se vytváří atmosféra, kde se o penězích neříká. A když někdo přijde na to, že se něco špatně děje, odpověď zní: „Nemáš důvod se starat.“Stres a nespavost
Závislost na hazardu není jen o penězích. Je to o mozku. Když hráč čeká na výsledek sázky, tělo uvolňuje dopamin - stejnou chemickou látku, kterou produkuje droga. Když prohraje, mozek začne hledat způsob, jak ten pocit znovu získat. To znamená, že člověk spí méně. Myšlenky na sázky ho probouzejí v půlnoci. Vybavuje si minulé výhry, přemýšlí, jak by mohl „převrátit“ prohru. Výsledek? Vyčerpání. Neustálý stres. Zvýšená hladina kortizolu. Někteří lidé začnou mít bolesti hlavy, závratě, problémy se zažíváním - tělo dává signál, že je v nouzi.Ztráta zájmů a vztahů
Když se hazard stane prioritou, všechno ostatní ztrácí smysl. Přátelé se přestanou volat. Rodina se cítí opuštěná. Kdo dříve rád chodil na procházky, teď sedí u počítače. Kdo měl zájem o knihy, hudbu, sport - teď má jen jednu věc: další sázku. Některé ženy a muži přestali chodit na práci, protože se báli, že by je někdo překvapil během dne. Jiní si vzali půjčky, aby mohli hrát - a pak se snažili všechno skrýt před zaměstnavatelem. Vztahy se rozpadají. Rodiče přestávají být rodiči. Partneři se cítí jako nevýznamní. A člověk se přitom necítí špatně - jen „vyčerpaně“.
Finanční katastrofa, která není vidět
Peníze jsou jen vrchol ledovce. Kdo má problém s gamblerstvím, začne prodávat věci - elektroniku, šperky, auto. Přestává platit účty. Koupí si nový telefon, ale zapomene na nájem. Vezme si půjčku na internetu - a nechá si ji automaticky převést na účet sázkového portálu. Někteří lidé si dělají účty na jiné jméno, aby se vyhnuli blokování. Jiní používají peníze z dětí - kapesné, dárečky, příspěvky od babiček. A když je to všechno vyčerpáno, přichází kritický bod: nemožnost zaplatit byt, jídlo, léky. A přesto - sázka ještě není konečná.Neustálé hledání „další šance“
Jedním z nejnebezpečnějších příznaků je přesvědčení, že „příště to vyjde“. To je iluze, která drží závislého u obrazovky. „Měl jsem štěstí včera, dnes to bude můj den.“ „Vždycky se to vyrovná, když budu sázet víc.“ Ale reality je jiná. Každá sázka je navržená tak, aby kasino nebo sázková kancelář vyhrála. Dlouhodobě. Vždy. A člověk, který věří, že „může to zvrátit“, se jen hlouběji zatáhne do propasti. Někteří lidé strávili roky tím, že se snažili „vyhrát zpět“ peníze, které ztratili. A nakonec ztratili víc než dvakrát tolik.Emoce jako palivo
Gamblerství se nezakládá jen na naději - ale na emocích. Když je člověk smutný, hraje, aby zapomněl. Když je naštvaný, hraje, aby se uvolnil. Když je osamělý, hraje, protože je to jediná věc, která ho poutá k něčemu. A když vyhraje - i když jen 200 korun - cítí se na chvíli jako „někdo“. Tento pocit je silnější než jakákoli logika. Proto se lidé nevzdávají - i když vědí, že to špatně dopadne. Protože hra je jediné, co ještě dělá, že se cítí živí.
Co dělat, když to vidíte u sebe nebo u někoho blízkého?
Není potřeba čekat na katastrofu. Pokud si všimnete, že někdo:- hrají častěji než předtím - i když nemá peníze
- klamou o tom, kde byli nebo co dělali
- ztrácejí zájem o život mimo počítač
- mají problémy se spánkem nebo zdravím
- se vyhýbají rozhovorům o penězích
- je to varovný signál. Nejde o to, aby někdo „přestal hrát“. Jde o to, aby začal hledat pomoc. V České republice existuje Národní lóže pro závislosti, která nabízí anonymní poradenství zdarma. Jsou tu i podpůrné skupiny pro rodiny. A nejde jen o „odvádění od počítače“. Jde o to, aby člověk naučil znovu žít bez toho, že ho něco „drží“.