Jak léčit gamblerství: praktické kroky pro překonání závislosti na hazardu

Gamblerství není jen špatná návyková záležitost - je to skutečná závislost, která ničí finanční stabilitu, rodinné vztahy a duševní zdraví. Mnoho lidí si myslí, že stačí přestat vsázet, a všechno bude v pořádku. Ale když je hazard už součástí každodenního myšlení, když každá ztráta vede k nápadu „jen jednou navíc“, když se člověk přestává starat o práci, přátele nebo vlastní zdraví - potom to už není jen štěstí. To je choroba. A jako každá choroba se dá léčit. Ne za týden. Ne za měsíc. Ale s pravdou, trpělivostí a podporou.

Co je vlastně gamblerství?

Gamblerství je porucha řízení impulsů, která patří mezi závislosti na chování. Není to o tom, kolik peněz prohrajete. Je to o tom, jak moc potřebujete ten pocit, který vám hazard dává - i když už víte, že to bude špatně. Mozek si vytvoří silnou spojitost mezi vsázením a uvolněním dopaminu. To je stejný mechanismus jako u narkotik. Přestanete vsázet, a najednou se cítíte prázdně, podrážděně, neklidně. Nebo dokonce deprese.

Podle dat Národního ústavu pro závislosti v ČR má přibližně 1,5 % dospělé populace závažnou závislost na hazardu. To je téměř 150 000 lidí. A tisíce dalších jsou na hranici - už nejsou „závislí“, ale už nejsou ani „jen hráči“. Každý třetí člověk, který se obrátí na pomoc, už má ztráty v tisících korunách, rozpadlý vztah nebo výpověď z práce.

První krok: Přiznat, že je problém

Největší překážka v léčbě není peníze, ani strach z trestu. Je to hanba. Lidé si říkají: „Jsem silný, zvládnu to sám.“ Nebo: „Jen jsem měl špatný den.“ Ale pravda je jednoduchá: když jste přestali kontrolovat, co děláte, a začali jste kontrolovat, co vás to dělá - už jste závislí.

Neexistuje „správný“ způsob, jak to přiznat. Někdo to řekne partnerovi, někdo napíše e-mail terapeutovi, někdo si jen sedne a napíše na papír: „Jsem závislý na hazardu.“ To je dostačující. Nechcete, aby vás někdo pochopil. Chcete, abyste si to uznali vy. A to je začátek.

Co dělat hned teď: Zablokovat přístup

Když chcete přestat pít, nejdřív necháte doma láhve. Když chcete přestat vsázet, musíte zablokovat přístup. To znamená:

• Odhlášení ze všech online kasín, sázkových kanceláří a aplikací
• Odstranění ukládaných platebních údajů z webových stránek
• Vyžádání blokování účtů u poskytovatelů hazardních her (např. Česká loterie, Sazka, Tipsport)
• Použití blokovacích aplikací jako Cold Turkey nebo Freedom, které blokují přístup k hazardním stránkám
• Nechání peněženky doma, když jdete ven - nebo dokonce zrušení kreditní karty

Nečekáte na „dobrý den“. Nečekáte na „silnější vůli“. Děláte to hned. Protože když se objeví příležitost, mozek si ji vezme. Bez otázek.

Podpora: Nemusíte to dělat sám

Nikdo neříká, že to musíte dělat sám. A většina lidí, kteří se vyléčili, říká: „Bez podpory bych to nestihl.“

V České republice existuje Telefon bezpečí (800 100 100) - bezplatná linka pro závislosti, kde vás poslechnou bez soudce, bez výčitek. Tam vám pomohou najít terapeuta, podpůrnou skupinu nebo i náhradní aktivitu.

Podpůrné skupiny jako Gamblers Anonymous fungují stejně jako Alko-Anonymní - pravidelné setkání, příběhy, odpovědnost. Není třeba mluvit, jen sedět. A vědět, že někdo jiný chce stejně jako vy přestat. To mění všechno.

Léčba: Psychoterapie a léky

Některé formy gamblerství mají hlubší kořeny - úzkost, deprese, trauma, nízká sebeúcta. V těchto případech pomáhá kognitivně-behaviorální terapie (KBT). Terapeut vám pomůže pochopit, proč hazard vypadá jako řešení. A jak si můžete najít lepší způsoby, jak se cítit lépe.

Léky nejsou „přímo“ proti gamblerství. Ale pokud máte společnou deprese nebo úzkost, léky jako SSRI (např. sertralin) mohou značně snížit návratovou tendenci. Výzkum z University of Minnesota ukazuje, že kombinace KBT a léčby zlepšuje úspěšnost léčby o 60 % oproti samotnému odmítnutí.

Nezapomeňte: léky nejsou „přímořským řešením“. Jsou nástrojem, který pomáhá mozku zpět získat kontrolu.

Co se stane, když přestanete?

Největší strach je ten, že se budete cítit prázdně. A máte pravdu. Prvních pár týdnů budete cítit neklid, závrať, nespavost. Mozek si přizpůsobuje bez dopaminového výbuchu. To je normalita. Ne znamení selhání.

Přesně v tomto okamžiku potřebujete nové rutiny. Nejen „nepřístup“. Ale „něco jiného“:

• Pravidelný pohyb - chůze, plavání, jízda na kole
• Čtení knih - začněte s něčím, co vás baví, ne s „nápravou“
• Společenské aktivity - kroužek kreslení, taneční hodiny, dobrovolnictví
• Seznam „co mě baví“ - napište si 10 věcí, které vás dřív bavily, a zkuste je znovu

Nikdo vás nevyžaduje, abyste se stali „ideálními“. Jen abyste se začali vracet k sobě.

Když se vrátíte - co dělat?

Relaps je částí procesu. Ne konec. Pokud jste si vsadili znovu, nezničte se. Neříkejte si: „Už jsem to zničil.“ Řekněte si: „Tohle mi ukazuje, kde je slabé místo.“

Podívejte se na to, co vás přivedlo k vsázení:

• Byl to stres na práci?
• Byl to osamění večer?
• Byl to pocit, že „už to nemůže být horší“?

Uložte si odpovědi. A pak se podívejte na svůj plán. Kdo vás může zavolat? Kde jste mohli jít místo toho? Co jste mohli udělat jinak?

Relaps není selhání. Je to feedback. A každý, kdo přežil závislost, měl nějaký.

Co je za hranicí - život bez hazardu

Největší překvapení, které lidé zažívají po půl roce bez hazardu, je: „Cítím se… klidněji.“

Nechávají se bavit jednoduchými věcmi. Slunce na obličeji. Hovor s přítelem. Příjemná noc. Nejsou připraveni na to, že život může být klidný. A že to je v pořádku.

Finanční stabilita se vrátí pomalu. Ale když už se vrátí, přichází s ní větší sebeúcta. A to je ten největší přínos. Ne peníze. Ne výhry. Ale schopnost říct: „Jsem v pořádku, i když jsem nevyhrál.“

Co dělat, když máte blízko někoho, kdo hraje?

Nemůžete ho „vyléčit“. Ale můžete být tím, kdo neodchází. Neobviňujte. Neříkejte „máš problém“. Řekněte: „Vidím, že to pro tebe není lehké. A já jsem tady.“

Pomozte mu najít podporu. Ne nátlakem. Ale tím, že se naučíte o závislosti sami. Navštivte webové stránky Telefonu bezpečí. Přečtěte si příběhy. A pak se zeptejte: „Chceš, abych s tebou šel na schůzku?“

Neříkejte: „Zkus to.“ Řekněte: „Já jsem tady.“