Jak skončit se závislostí: průvodce krok za krokem

Závislost není otázka slabosti. Je to komplexní stav, který se rozvíjí pomalu, často bez toho, abyste si to vůbec všimli. Začíná to třeba tím, že si po práci dáte ještě jedno pivo, nebo že si v noci prohlédnete telefon ještě o pět minut déle. A pak je to už nejen pivo nebo telefon - je to něco, co vás drží, co vás ovládá, co vás dělá nešťastným, když ho nemáte. A přesto se nemůžete od toho vzdát. To je závislost. A ano, s ní lze skončit. Ne není snadné. Ale je to možné. A mnoho lidí to už zvládlo.

Co je vlastně závislost?

Závislost není jen přehnané užívání alkoholu, drog nebo narkotik. Je to i přehnané používání telefonu, herních konzolí, jídla, sexu, nebo dokonce práce. Všechny tyto formy mají společné: vaše mozek se přizpůsobí - a potřebuje stále víc, aby dosáhl stejného pocitu. Když to něco přestanete, začnou se objevovat příznaky odvykání: úzkost, podrážděnost, neklid, závratě, nebo dokonce bolesti. Mozek si připomíná: „To mi dělalo dobře. Potřebuji to.“

Podle dat z Národního ústavu pro závislosti v Praze se v Česku každoročně léčí přes 15 000 lidí s alkoholovou závislostí. A to je jen ten, kdo se obrátil o pomoc. Mnohem více lidí žije ve stínu, než si to přizná.

První krok: Přiznat si to

Největší překážka není alkohol, ani drogy. Je to hanba. Myslíte si: „Nemůžu být závislý, já jsem v práci, mám rodinu, všechno mám pod kontrolou.“ Ale kontrola je iluze. Když jste schopní přestat, když chcete - ale nemůžete - tak už to není kontrola. To je závislost.

Přiznání si toho není známkou selhání. Je to první krok k svobodě. Když jste schopni říct: „Mám problém“, už jste na cestě k řešení. Není potřeba hned říct to všem. Stačí to říct sobě. A možná jednomu člověku, kterému důvěřujete. Kamarád, sestra, lékař, terapeut. Kdo kdykoli. Důležité je, abyste nezůstali sami.

Co dělat hned teď? Začněte s detokem

Nemůžete jen tak přestat. Tělo a mozek jsou zvyklé na tu látku - nebo chování. Když ji najednou odstraníte, může dojít k těžkým příznakům. U alkoholu to může být záchvat, halucinace, nebo zvýšený krevní tlak. U narkotiků - bolesti, zvracení, závratě. To není něco, co byste měli řešit sami.

Detoxikace musí probíhat pod dohledem lékaře. V Brně máte například Centrum pro závislosti na Kamenické, kde vám pomohou bezpečně odstranit látku z těla. Není to „zakládání“ - je to lékařská péče, jako když si člověk vysvětlí zlomeninu. Není to hanba. Je to péče o sebe.

Pro některé závislosti - jako je narkotiková nebo alkoholová - je detox první a nejdůležitější fáze. Bez něj není další léčba možná.

Léčba: Není to jedna cesta

Po detoxu přichází léčba. A tady není jedno řešení pro všechny. Někdo potřebuje ambulantní terapii - tedy chodit na schůzky s psychologem jednou nebo dvakrát týdně. Někdo potřebuje stacionární léčbu - tedy pobyt v centru na několik týdnů nebo měsíců. V Česku je například centrum v Ostravě, které má program na 90 dní s psychoterapií, skupinovými sezeními, fyzickou aktivitou a výukou životních dovedností.

Nejúčinnější přístupy kombinují:

• Psychoterapii - kognitivně-behaviorální terapie (KBT) pomáhá pochopit, proč se chování opakuje a jak ho změnit
• Skupinovou podporu - jako jsou Anonymní alkoholici nebo Anonymní narkomané - kde se lidé sdílejí zkušenosti a nejsou sami
• Medikamentózní podporu - například naltrexon pro alkohol, nebo methadon pro opioide. Tyto léky nejsou náhradou - jsou pomůckou, aby mozek měl čas se zotavit.

Nikdo vám neřekne: „Zkus to takhle.“ Ale můžete si vybrat cestu, která vám sedí. A můžete ji změnit, pokud se ukáže, že nefunguje. Léčba není na jednu cestu.

Podpora: Není to jen o vás

Závislost postihuje celou rodinu. Rodiče, manželé, děti - všichni trpí. A proto je důležité, aby i vaši blízcí měli podporu. V Brně je například skupina pro rodiny závislých - kde se setkávají lidé, kteří nevědí, jak pomoci, ale chtějí. Tam se učí, kdy říct „ne“, kdy říct „pomůžu“, a jak se nevyčerpat.

Největší chyba, kterou rodina dělá: „Pomáhám“ tím, že za něj platí, že mu vyčistí byt, že mu říká „to už se neopakuje“. To není pomoc. To je způsob, jak si udržet klid. Ale on se nezotaví. On se jen skrývá.

Pomoc znamená říct: „Vím, že máš problém. Nejsem tady, abych tě kritizoval. Ale jsem tady, abych tě podpořil, když se rozhodneš léčit.“

Co dělat, když to zase začne?

Relaps je běžný. Neznamená to, že jste selhali. Znamená to, že jste člověk. Léčba není jako vypnutí vypínače. Je to jako naučit se znovu chodit po zlomené noze. Někdy se to zase zhroutí. Ale to neznamená, že jste zpátky na začátku. Znamená to, že jste na dalším kroku.

Když se vám to znovu stane:

• Nepřiznejte si, že jste „zase ztratili“. Přiznejte si, že jste „zase potřebovali pomoc“.
• Zavolejte svému terapeutovi nebo podpůrné skupině - hned. Nečekejte na „druhý den“.
• Přemýšlejte: Co se stalo předtím? Která situace vás vytáhla zpátky? Je to stres? Samota? Nějaký triggery - místo, člověk, píseň?

Nejlepší způsob, jak se vyhnout relapsu, je mít plán. Ne jen „budu přestat“. Ale „když se cítím stresovaný, zavolám Marku. Když se cítím sám, půjdu na schůzku Anonymních alkoholiků. Když mi přijde zpráva od toho kamaráda, neodpovím - nechám ji na později.“

Nový život: Co je po závislosti?

Největší mýtus je, že po závislosti je jen „neužívání“. Ale to není život. To je jen přestání. Pravý život začíná, když najdete něco, co vás naplňuje stejně, jako ta závislost - ale bez škody.

Mnoho lidí po závislosti začne:

• Trénovat - běhat, plavat, chodit do posilovny
• Učit se něco nového - jazyk, kreslení, hraní na kytaru
• Pracovat s lidmi - dobrovolnictví, podpora jiných
• Spát. Opravdu spát. Bez telefonu. Bez alkoholu. Prostě spát.

V Brně je například projekt „Život po závislosti“, kde lidé, kteří už přežili, vedení do skupin, kde se učí novým dovednostem. Někteří se stali terapeuty. Někteří začali psát knihy. Někteří jen začali být otcem nebo matkou, kterého dítě zná.

Závislost vás nezničí - pokud se rozhodnete bojovat. A když se rozhodnete, nejste sami. V Česku je tisíce lidí, kteří to zvládli. A každý z nich začal právě tady - s jedním krokem. S přiznáním. S touhou změnit se.

Co dělat dnes?

Nemusíte mít plán. Nemusíte mít všechno pod kontrolou. Ale můžete udělat jednu věc dnes:

1. Zavolejte někomu, komu důvěřujete, a řekněte: „Mám problém s závislostí. Potřebuji pomoct.“
2. Najděte telefonní číslo - třeba Telefon důvěry 1212 - volání je zdarma a anonymní. Mluví s vámi odborník, který už s tím žil.
3. Přijďte na první schůzku. Ne na léčbu. Jen na schůzku. Může to být Anonymní alkoholik, nebo centrum v Brně. Stačí přijít. Neříkejte nic. Jen sedněte. Uvidíte, že nejste jediný.

Není to o tom, abyste byli silní. Je to o tom, abyste se nechali pomoci.